Není kbelík jako kbelík. Mé seznamování s bucket listem

V hlavě si procházím, jak probíhalo moje první setkání s „bucket listem“. Ve slovníku jsem si našla překlad slova „bucket“, tedy kbelík. V tu chvíli jsem si pod „seznamem kbelíků“ představila jediné: kýble hnoje. Jak říká moje známá, každý máme určené kýble hnoje, které se na nás za život vysypou. A ona doufá, že už má ty svoje (a určitě ještě pár cizích) vybraných.

Ale není kbelík jako kbelík. „Bucket list“ je naopak studnice snů a inspirace. Dokonce jsem vygooglila, že kdo nemá bucket list, je vlastně naprosto nemoderní. Znalí mi prominou, že jsem ho objevila až v roce 2020. Budiž mi plusem, že to bylo v lednu.

Protože je tento článek celý o něm, vynechám uvozovky, což mi češtináři jistě prominou. Český ekvivalent neexistuje, vystihující překlad je dost dlouhý a troufnu si říct, že už i v našich končinách se tento anglicismus začíná rozšiřovat.

Dostala jsem do ruky dokument týkající se seberozvoje, motivace a celkové životní spokojenosti. Se dvěma malými dětmi, domkem ve vsi na konci světa a byť flexibilní, přesto časově náročné práci recruitera, nemívám moc klidu a energie na čtení vzdělávací literatury (vyjma receptu na svíčkovou krok za krokem).

Člověk, který mi dokument předal, zná můj neustálý spěch a potřebu efektivně využít každé minuty. Jeho doporučení, že je to výcuc toho nejlepšího, co kdy bylo o motivaci napsáno, mě nalomilo. Nakonec se našla časová skulinka a záhy jsem louskala anglický text až ke kapitole Bucket list.

Seznam věcí, které chcete stihnout, než umřete

Tahle definice bucket listu může znít možná trochu morbidně. Většina z nás si v denním spěchu ani nedokáže nějaký ten konec představit. Vzpomněla jsem si na film Než si pro nás přijde (v originále The Bucket List), kde si dva smrtelně nemocní pacienti plní své sny. To je ono, tady je smysl bucket listu. Neodkládat, nezasouvat přání někam dozadu, ale plnit si své menší i větší sny průběžně. A zapsat si je, abychom na ně nezapomněli.

Návod na bucket list

Následují 3 papíry A4 plné prázdných řádků, čekajících na mé sny. Dala jsem se do vymýšlení. A skončila u čísla 6. Z čehož jeden bod je navštívit Dejvické divadlo. Takže vlastně nereálné science fiction.

Asi nejsem dostatečně ponořena do svých tužeb, nejsem zcela koncentrovaná. Anebo si dosyta užívám života, plním si své sny průběžně i bez bucket listu. Popřípadě mám své dvě malé děti natolik zaryté pod kůží, že vylučuji jakoukoliv cestu delší než dvě hodiny autem (což nedojedu ani k hranicím), jakoukoliv společenskou akci konající se po 7. hodině večer (to divadlo byl opravdu velký úlet) a všechny kulinářské zážitky, které nezahrnují dětský koutek s hlídám dětí.

Teď vážně. Při hlubším a delším zamyšlení určitě sestavím plnohodnotný seznam a za pár let ráda udělám korekci, který ze zážitků mám za sebou, který mi ve výčtu chybí a jak se mé sny změnily.

Ne povinnost, ale inspirace

Z terasy mám výhled na jednu skálu ve tvaru srdce, k této skále vede stezka vhodná i pro terénní kočárky. Na vrcholu je neskutečně krásný výhled a možnost opéct buřty (to znám z vyprávění). A za celou řadu let, kterou na ni koukám, jsem ji ještě nenavštívila. Jednou bylo moc mokro, pak bylo moc práce, pak bylo jedno z dětí nebo obě nemocné. Je šílené, že se tam chystám už 6 let.

A tady pro sebe spatřuji hlavní smysl bucket listu – když plánuji prázdniny, víkendy či volné odpoledne, mohu se jím nechat inspirovat.

Od já k ty a zase nazpátek

Při hledání významu pojmu bucket list na mě vyskočil česky psaný článek s tipy, co by nemělo na tom vašem chybět. Konkrétně 7 bodů. Většina pro mě byla nepoužitelná.

To Američané mají bucket listy hodně dlouhé. Tamní tipy začínají na 150 bodech. Výjimečné nejsou ani vzorové seznamy o tisíci řádcích. Jejich čtení jsem vzdala u první padesátky. Nepotřebuji být natolik in, abych svůj bucket list stavěla na trendy místech a cool atrakcích, které jsou zrovna v kurzu.

Chci si svůj bucket list vytvořit na základě vlastních snů a představ.
Jeden ze vzorových bodů mě ale přesto upoutal.

✔️ Chodit do práce rád/a

Uvědomila jsem si totiž, že mezi pracovní vize recruitera může patřit i plnění bodů cizích bucket listů. A vůbec, že by náš osobní seznam mohl a měl obsahovat taky činnosti, které udělají radost nebo pomohou i někomu jinému, než jen nám samotným. Myslím, že pro většinu lidí stále platí: největší radost je dělat radost.