Odvaha bavit se svou prací

Děláš to, co tě baví, nebo jen „vyděláváš peníze“? Někdo v tom nevidí rozdíl a baví ho chození do práce. Někdo ani neví, co ho baví. A někdo svůj sen má, jen se ho bojí realizovat.

Je možné, že je pro lidi práce zábavou? Proč tobě dělá radost vlastní podnik a já chodím jen každý den otráveně z práce a do práce? Ty jsi věděl, co chceš v životě dělat? Nebo se na tebe jen usmálo štěstí?

Mnoho z nás mělo svůj obor působení striktně daný již od dětství. Vybrané vzdělání pro ně byla radost a praxe úžasným prožitkem. Jsou tací, kteří se se svým snem již narodí a jdou si tvrdě za ním.

Ale jsou i tací, kteří neví, co je jejich hnacím motorem a čím se budou chtít živit. Není to o tom, že by nemohli. Osobně jsem zastáncem teorie: když se chce, tak to jde. Ale tato skupina jedinců nemá určený podnět, za kterým by chtěla jít. A co si budeme nalhávat, když se v 15 letech rozhodujeme o své budoucnosti a výběru střední školy (a později také vysoké), myslím, že mnoho z nás si na tuto otázku nedokázalo odpovědět.

I přesto, ať už s pomocí rodičů, či rad přátel, si nějaký vzdělávací institut vybereme a absolvujeme ho až do konce. A co dál? Musím si najít práci v oboru, který jsem vystudoval, abych získal praxi. Získám praxi a v zaměstnání se zabydlím, protože už mě tady všichni znají, vím, jak to tu chodí. Sice mě to tu nebaví, ale co taky jiného můžu dělat, když jsem vystudoval tento obor a jsem už 5 let na stejné pozici.

V této fázi se ocitáme ve stavu kdy jen „chodím do práce“. Mnoho vzdělaných a inteligentních lidí má za svou práci i velmi dobré finanční ohodnocení, ale naplňuje je to? Nebo to děláme jen proto, že jsme si v 15 letech vybrali jeden obor, který není špatně placený.

I při zaměstnání si můžeme najít spoustu koníčků a vedlejších aktivit, které nám po práci zlepší náladu a uspokojí nás. Ale máme na další aktivity po demotivujícím dni stráveném v práci vůbec chuť, čas a náladu? Nebo se z toho šedivého znuděného dne plného otravných lidí chci raději vyspat a postěžovat si své rodině. Nebaví mě to, nudí mě to, jsem z toho psychicky vyčerpaný a svou náladou jsem otrávil všechny okolo, ALE vydělávám hezké peníze.

Říkáte si, všechno nemůže být dokonalé, každá práce má nějaké mínusy. Ano, je to tak. Každá práce má své úskalí, ale vždy řešitelné.

Ve svém zaměstnání trávíme čtvrtinu svého života a pocity vyplývající z pracovní činnosti nás ovlivňuje ve zbylém čase. Jak se tedy vyrovnat s tím, co dělám? Jak si ke své práci najít jiný vztah či přístup? Je vůbec možné najít, po několika demotivujících letech svého zaměstnání, jiný postup k dosažení spokojenosti?

Existuje mnoho řešení, jak docílit vnitřního naplnění ze svého zaměstnání natolik, abychom o něm mohli říct, že „dělám to, co mě baví“. Vždy záleží na tom, jací jsme a jak radikální přístup si vybereme.

Lidé, kteří nemají rádi příliš velké změny a neumí se vrhnout se do nového projektu po hlavě, volí přístup pozitivního myšlení a metodu drobných změn a cílů. Osobně si však myslím, že tento přístup není dlouhodobě udržitelný a dříve či pozdě spadneme do starých odrazujících kolejí. Především v případě, že si malé změny naplánujeme pouze sami v hlavě.

V dnešní době je velmi rozšířený způsob změny spíše ze strany zaměstnavatele. Mnohým z nás by ke štěstí stačilo více flexibilní pracovní doby, pravidelný finanční růst či občasná práce z domova. A ano, říkáte si, že to u vás ve firmě nebude možné, ale zkusili jste tuto variantu navrhnout nebo o ní aspoň diskutovat se svými kolegy? Možná budete mile překvapeni, kolik dalších zaměstnanců vás v návrhu změn podpoří.

Vždy, když chcete něco změnit, je třeba trochu odvahy. Řádnou dávku odvahy také využijete, když se rozhodnete radikálně převzít zodpovědnost do svých rukou a jít za tím, co chcete.

Možná máte vysokoškolské vzdělání, slušnou praxi v oboru a převážnou většinu firemních benefitů, ale po čase působení ve středním managementu mezinárodní společnosti jste zjistili, že vás ubíjí být součástí košilového koloběhu, a toužíte po venkovském životě s malou farmou a vlastní jezdeckou školou nebo mini autoservisem.
Tak proč se dále topit a neustále si jen stěžovat? Je to pro nás ta jednodušší cesta? Brblat na špatný život je snadné, ale jaký smysl má každodenní odškrtnutí osmi promarněných pracovních hodin a otrávená nálada?!

Je přece jen na nás, jakou pracovní cestu si vybereme a jak trnitá pro nás bude. Není třeba si nalhávat, že peníze nejsou třeba, ale je to ten hlavní motivující prvek? To, proč se rozhodnout každý den ráno vstát z postele? I kdyby byly peníze jediné, co vás motivuje, proč si neužít i samotnou cestu za jejich dosažením.

Možnosti, svobodu, volnost, prostor, příležitosti, kurzy a mnoho dalšího. To nám nabízí dnešní svět. Záleží jen na nás, jak moc jsme tímto ovlivněni a do jaké míry jsme díky tomu zpohodlněli.